Na ambulanci

V půl jedenácté jsme jeli s Bedříškem na ambulanci. Opět zvracel, již poněkolikáté a vykazoval známky bolesti v oblasti pindíka. Na pohotovost jsme přijeli ve třičtvrtě na jedenáct. Paní doktorka operovala vážně zraněného psa, takže na řadu jsme se dostali až o hodinu a půl později. Bedříškovi byla nejprve brána krev, abychom vyloučili poškození ledvin. Mručel a nadával, ale zatím to nebylo nic nebezpečného. Pak mu paní doktorka chtěla píchnout dvě injekce. Při první už chtěl kousat, ale ještě jsem ho udržela. Při druhé řval jak tur, vzpíral se a celkově. Držela jsem ho pevně, i přesto se mu podařilo postavit se na zadní - chtěl se mi vykroutit z rukou. Muselo ho to hodně bolet, protože jsem ho nepouštěla a paní doktorka na mě hulákala, že ho mám pustit. Když jsem ho pustila, šel se schovat na zem. Doktorka musela odběhnout k velmi naléhavému případu, na pohotovosti ležel další velmi vážně zraněný pes. Za chvilku se vrátila, to už se nám podařilo zahnat Bedřicha koštětem do přepravky. Informovala nás, že kocour dostal injekci Synuloxu a něco proti zvracení. Močový měchýř měl však prázdný a zdál se být v pořádku. Pak musela znovu běžet k pejskovi, takže jsme se domluvili, že mi tak za dvě hodiny zavolá. Na recepci jsme vyplázli přes devět set korun a jeli domů. V autě se Bedříšek počůral v přepravce. Prý prázdný měchýř!! Nebyla jsem si jistá, jak moc čůral, tak jsem ho pustila v obýváku ven z přepravky. Moč z něj kapala a pokapal celý obývák. Pak se, naštěstí, schoval do skříně. Vymyla jsem podlahu, ale nevím, jestli jsem našla všechny kapičky moči. Zítra budu muset vytřít pořádně. Bedříšek se choulil ve skříni a svá citlivá počůraná místečka si chránil. Omyla jsem ho jemně mokrým hadrem, vrněl u toho. Teď musím vymyslet, jak ho vyhnat do kuchyně. Počůraný si nesmí lehnout do pelíšku, nedejbože na gauč! Světluška právě shodila přepravku, kterou jsem dala sušit na vanu. Znělo to, jako kdyby spadla lednice. Pořád mňouká za dveřmi, že chce do obýváku. Čekám ještě telefon z veteriny. Pevně věřím, že s ledvinami problém nebude. Člověk si s kočkami opravdu užije, ale pořád lepší vytírat v půl druhé ráno obývák než jít spát s pocitem, že s kočkou něco je a já jí nevzala k veterinářovi. Tak tedy dobrou noc a dobré pořízení s vašimi kožichy...

Znavená Sekretářka Klupatého gangu.