Oxaláty na dráty

Dnešní den začal hezky. Honil jsem se se Světluškou po bytě a loudil granulky. Pak se na chodbě objevila klec, do které se zavírají kočičky, když se s nima jezdí pryč a já vzal roha. Nemám přesuny rád! Čekali jsme na koho padne los a bohužel, byl jsem to já. Dvounožka mě vydolovala z mého úkrytu a už jsem byl zavřenej. Jeli jsme zase tam, kde to nemám vůbec rád. Jakmile jsem tu ženskou viděl, udělalo se mi mdlo. Je to ona! Ta co mě minule píchla. Ven se mi nechtělo, ale byl jsem sprostě přemožen a vytažen. Zaujal jsem pozici balvanu. Nožky jsem stulil pod sebe a bříškem se přilepil na stůl, na kterém jsem byl insultován. Ženská mě prohmatávala jako minule. To se mi herdek nelíbilo, ať si ohmatává vlastní pupek! Ten můj je jenom pro dvounožku! Byl jsem zneuctěn a to mě nakrklo ještě víc. Pak přistoupila jiná, ještě odpornější ženská, dvounožka mě pevně chytla a já cítil bolest na lopatce. Zasyčel jsem - dáte ruce pryč, vy můry? Pak to štíplo podruhé!! Ohnal jsem se po hnusné ženské a chtěl jí kousnout, dvounožka mě ale připlácla ke stolu a nemohl jsem se hnout. Vrrrr, áááá, vrau vrau - dělal jsem výhružné zvuky. Zabralo to - mohl jsem se svobodně odebrat do své přenosky. Následnému rozhovoru jsem sice nerozumněl, ale pro objektivnost celé situace jej popíšu. Dvounožka byla informována, že mám oxalátové kameny. Herdek písek, říkal jsem si, jaké kameny? Důsledně jsem se prohledal, ale žádný kámen jsem na sobě nenalezl. Pak jsem se z dalšího rozhovoru dozvěděl, že oxalátové kameny jsou jedním ze dvou druhů močových kamenů, které mi brání při čůrání a ucpávají trubičku v pindíkovi. Tyto kameny mi drážděním způsobily i lehký zánět močového ústrojí. Zapřemýšlel jsem - je pravda, že se posledních pár dní cítím divně a ta věc s tím ucintáváním moči na podlahu v kuchyni... možná na tom něco bylo. Dvounožka byla dotázána, zda je schopna podat mi příslušná antibiotika. Zlá ženská byla ujištěna, že to do mě rozhodně narve. Šli jsme konečně domů, ale byl jsem rozmrzelý, vůbec jsem se na dvounožku nepodíval. Doma jsem si oddychnul. Dvounožka věděla, že přestřelila a tak mi nasypala strašně dobré granule, aby si mě udobřila. Říká jim dieta a moc mi chutnají. Pak byla smutná a říkala mi "ty můj chudáčku malinká"... byl jsem na sebe hrdý. Pomazlil jsem se s ní, abych ukázal, že nejsem zlý a slabomyslný a pak jsem si zažádal o další strašně dobré granulky.

Večer jsem objevil zajímavou věc. Dvounožka pověsila na prádelní šňůry můj pelíšek, ale kapala z něj voda. Kap - kap. Kap - kap - úplně jako ve vaně! Pojal jsem podezření, že ony kapičky budou nejspíš nějakou děsně dobrou pochutinou, vždyť kdo to kdy viděl, aby z pelíšku kapalo a začal jsem je lovit. Jak víte, my kočénky začínáme lov krátkým úsečným mňoukáním. Seděl jsem na parapetu a mňoukal na ty kapičky. Dvounožci se mi smáli a pak mě natočili na foťák. Prděl jsem na ně. Mňoukal jsem dál. Pak mě v této pozoruhodné činnosti vyrušilo zvonění zvonku. Přišla nám návštěva. Nejdřív jsem se schoval, co kdyby to byla ta hnusná ženská, ale pak jsem slyšel klidné hlasy a šel jsem to omňouknout. Na návštěvu přišli Evička a Kuba. Moc se mi oba líbili a lákali mě, abych si k nim přisedl. Jenže já jsem kocour opatrný a tak jsem Evičku oňuchal, nechal se pohladit a pak jsem se po ní přešel. Dál jsem to radši nezkoušel, měl jsem toho za ten den docela dost. Ale kdyby tam s ní nebyl ten kluk, kdo ví, kde bychom s Evičkou v našem seznamování nakonec skončili.

Mám toho až až. Půjdu se vyspinkat, abych byl fit. Ještě před spaním vyloudím na dvounožcích nějaké ty strašně dobré granule...

Sekretářce Klupatého gangu nadiktoval Bedříšek